20.11.02

Pøed dvìma dny vyšlo trojCD "The Wire 20 1982-2002: Audio issue", jež pøipomíná dvacáté výroèí èasopisu The Wire a nìkteré umìlce, kterým se tento prestižní èasopis døíve vìnoval. S výroèím souvisí i nová kniha "Undercurrents: The hidden wiring of modern music". Vyšla 15.11. a obsahuje eseje, jež mají pøedobraz ve starších èláncích z The Wire.

Èasopis, který si vybral svùj název podle skladby saxofonisty Stevea Lacyho, vyšel prvnì v létì 1982 jako ètvrtletník s podtitulem "jazz, improvised music and..." a postupnì se z nìj stal kultovní mìsíèník o nezávislé hudbì napøíè žánry. "Pro jedny je to outsider, pro druhé Instituce," píše výstižnì editor Rob Young ve výroèním listopadovém vydání.

Wire nezùstává pouze u bilancování. Do konce listopadu by mìly vzniknout nové webové stránky.

Výsledky mìøení, o kterém jsem se zde rozepisoval, si koneènì mùžete v klidu prohlédnout. Nabízím vám buï internetovou verzi, nebo se podívejte na tabulku (20KB, MS Excel).

Fakulta soc. vìcí mi dìlá jeden naschvál za druhým. Èlovìk si vstane brzo ráno, aby vám v klidu zablogoval další zprávy a perlièky ze svìta hudební publicistiky a on nefunguje internet. Podle Louèe je na vinì porucha optického kabelu mezi rektorátem a FSV UK. No a teï je škola zavøená pro jistotu celá (summit). AdJ rezignoval a zítra odjíždí mimo mìsto (beztak bydlí na Pankráci, kde je na nìj v dnešních dnech pøíliš rušno). Tím chce vysvìtlit ticho, jež se tu rozhostí do konce týdne.

Mùj nedávný postesk nad tím, že média zapomnìla informovat o skonu Lonnieho Donegana, má svùj "happy end". Reputaci èeských deníkù a týdeníkù zachránil Jan Rejžek a Týden. Rejžek tam pravidelnì publikuje nekrology zajímavých, leè opomíjených osobností (Alan Lomax, André Delvaux aj.). Zpráva o Doneganovì smrti se opozdila proto, že pøednost dostal jiný zesnulý, Peter Kowald, na nìjž si ostudnì nevzpomnìl ani Ad.J.

18.11.02

Zapomeòte na své jméno, øekli advokáti hudebnímu publicistovi Billu Wymanovi. Jeho prohøešek spoèívá v tom, že svým jménem leze do zelí ex-èlenu Rolling stones (ano, Billu Wymanovi). Ale abych nepøehánìl, oni byli tak hodní, že pokud dokáže, že se opravdu jmenuje, jak se jmenuje, a pokud pod své budoucí èlánky napíše, že nemá nic spoleèného s ONÍM Billem Wymanem, mùže si jméno snad i nechat.

Bill-novináø je však hlavièka. Pøišel na to, že Bill-hudebník si své jméno vymyslel až v roce 1964, zatímco on se s ním narodil, a to o tøi roky døíve. A teï zase na oplátku požaduje on, aby Bill-hudebník dal najevo, že nemá nic spoleèného s ONÍM Billem Wymanem. Svìt je krásný, ne?

O této úžasné historce si mùžete pøeèíst více na Online journalism review, kde jsem na ni narazil já, a v The Atlanta Journal constitution, kde ji vyštrachali oni.

Pøemýšlím, jestli by se nìco podobného mohlo stát u nás. Snad jedinì kapela Pùvodní Bureš by mohla chtít žalovat novináøe Radka Bureše. Ostatnì, oni jsou ten pùvodní Bureš. Tøeba se nìco podobného dìje dnes a dennì, když tolik publicistù používá pøezdívky (od Affra po zesna).

Mé jméno a pøíjmení zapla�bùh nepøineslo štìstí žádnému muzikantovi, ale žárlivì jsem støežil, jestli nìkde nepobíhá nìjaký nevítaný jmenovec. V ÈR žije 14290 Adamù a 1395 Javùrkù, tudíž riziko šance tu bylo. A stalo se. Jediné, co o mém úhlavním nepøíteli vím, je, že hraje tenis za Slavoj Žiželice... Zatím je neškodný, ale už pøipravuju žalobu s návrhem na trest smrti.